Dnes ráno nám před koncem první hodiny paní učitelka sdělila, že nemáme nikam odcházet, že se teď půjdeme všichni dohromady něčeho zúčastnit na školní hřiště. Nevěděl jsem přesně, oč mělo jít, ale vzhledem k tomu, že pod okny se houfovali studenti z celého kampusu a nad hlavami jim vlály rudé vlajky, pochopil jsem, že půjde o jakousi oficialitu. Shromáždili jsme se před vchodem do naší fakulty a pozorovali okolo nás, pod vlajkami ostatních fakult procházející pravidelně sešikované studenty. Každá fakulta měla v čele svého vlajkonoše nesoucího rudou vlajku s názvem toho kterého ústavu. Po chvíli nás, zahraniční studenty, začali naši učitelé také řadit do čtyřstupů. Vzhledem k tomu ale, že všichni jsme tyto věci dělali naposledy na prvním stupni základní školy, dalo jim to dost práce. Uspořádaná formace se dala pod vedením korejského kluka s naší vlajkou do pohybu a hned s prvním krokem se čtyřstupy beznadějně rozpadly. Učitelé to vzdali. Několik tisíc čínských studentů bylo již ukázněně shromážděno na hřišti čelem k tribuně a čekalo se pouze na nás, na cca 250 lao-wajů.

Koberec černých hlav ve čtyřstupech před tribunou

Nakonec i my jsme se ale úspěšně na plochu dostavili a mohli si prohlédnout ten neuvěřitelný dav černovlasých studentů. Stáli všichni spořádaně ve čtyřstupech pod vlajkami svých fakult a nevydali ani hlásku, jen si nás zvědavě prohlíželi. Na tribuně u dlouhého stolu seděli představitelé univerzity. Jeden z nich se najednou zvedl, přistoupil k řečnickému pultu a zahřímal něco ostrým hlasem do mikrofonů. V ten moment všichni čínští studenti vyrovnali řady a ztuhli v pozoru. Naše (mal)formace dál jen nechápavě civěla.

Vlevo vzorně vyrovnaní Číňané, vpravo lehce vzdorující lao-wajové

Další zahřímání vyzvalo přítomné vojáky ke slavnostnímu vyvěšení státní vlajky. Když vlajkonoši přišli ke stožáru nalevo od nás, hřímač opět zaburácel a čínský dav udělal vlevo v bok. Bylo skoro slyšet klapnutí podpatků. Z naší lao-wajské části se však ozvalo jen: „What the fuck?“…“Turn left, sucker!“. Tak jsme se tedy taky otočili. Vlajka vyletěla nahoru a zazněla státní hymna. Hřímač poté ostrým povelem otočil celý dav (tentokrát i včetně nás) opět čelem k tribuně a začaly proslovy, které trvaly zhruba hodinu.

Hřímající děkan

Protože jsem jim ale skoro vůbec nerozuměl, přemýšlel jsem a zároveň žasl nad organizovatelností čínského národa. Stačí houknout a všichni se bez keců řadí. Tisíce let zkušeností se stádním chováním jsou velmi dobře znát. Však i bezchybná organizace olympiády to potvrzuje. To v Čechách by u toho byl každej chytrej jak rádio a to, co se v Číně naprosto vzorně stihne za deset minut, by u nás trvalo hodinu bez kloudného výsledku.

Po skončení proslovů se dav začal pomalu rozpouštět, ale fakulta zahraničních studentů se ještě musela vyfotit. Byl vidět zcela odlišný přístup jednotlivých národností. Dopředu se nacpali Kazaši, Mongolové a Turkestánci. Korejci a Japonci zůstali tam, kam je kdo postavil a naprosto všichni zápaďáci se schovali úplně dozadu. Po několika snímcích nás už pak jen zahnali do tříd a výuka pokračovala. Bylo rozhodně zajímavé zkusit si být součástí takové masy a být někým zostra dirigován, největší přínos této akce však spatřuji v tom, že nám odpadla jedna vyučovací hodina.

Neočekávanost této akce zapříčinila, že jsem s sebou neměl foťák, vyfotil jsem to tedy alespoň mobilem, proto, prosím, omluvte, sníženou kvalitu fotek.