Dnes je tomu přesně na den šedesát let, co ten mrzák z Chu-nanu vyhlásil na náměstí Nebeského klidu v Pekingu založení Čínské lidové republiky (až směšně působí šedesátka roků v kontextu čínských dějin plných zvratů, i ti Mongolové se na císařském trůně vyhřívali déle). V Pekáči se tedy chystají monstrózním způsobem oslavit to, že ustáli těch třicet let zvěrstev a dalších třicet let bezohledného a překotného rozvoje, u čehož ale já být rozhodně nechci. Třikrát sláva, a teď odsud hlavně rychle vypadnout. Volba padla na S`-čchuan. Jednak jsem tam ještě nebyl (jako ostatně na většině míst Číny), za druhé mě láká přítomnost tibetského etnika (do jehož autonomních okresů teď ale cizinci prý nesmí, pančto se vláda bojí možných nepokojů, které by mohly ohrozit bezpečnost turistů…bla bla bla, kecy…zkusíme se tam dostat ), za třetí  jsou tam nádherné vysoké hory, za čtvrté tam studuje Karosh, takže ho poctíme návštěvou, no a za páté se nám podařilo koupit lístky na vlak, což byl takřka zázrak (teď se ještě dostat nějak zpátky). Navíc nám stranické autority k tomuto výletu poskytly jedenáct dní prázdnin, abychom mohli patřičně slavit, takže tradá! Příspěvky budou po návratu následovat, tentokrát už snad i s fotkami. Díky za trpělivost!