Jsou čtyři ráno, svádím marný boj s balením batohu. Ne, prostě není nafukovací. Za pár hodin si mávnu na taxík a cestou na letiště vypnu mozek, jen oči nechám klouzat po kulisách pekingských ulic. Nečekal jsem, že odjíždět bude tak těžké. Úžasní kamarádi, zážitků spousty, ale domů to přenést nejde. Zůstane to ve mně, v nich, zůstane to tady.

S blogem to nedopadlo úplně tak, jak jsem předpokládal. Pro přebytek daleko zajímavějších činností nebylo na sepisování tolik času. Další zážitky z Číny budou ale následovat, stejně jako fotky, které už z pohodlí domova a neomezeného přístupu na FTP uploadnu.

Takže teď už jen domů…hmmm…a kde že to vlastně je?