Nedávno nám dala Čína poprvé pocítit míru své totalitní paranoie. I vydal se jednou takhle můj spolubydlící Ondra na poštu, s bezelstným cílem odeslat CD. Placka obsahovala fotky z naší společné srpnové cesty po Číně a měla putovat do provincie Čching-chaj naší kamarádce Cha Ming-ču, neb jsme jí to slíbili. Jaké bylo však Ondrovo překvapení, když se poštovní úředník zeptal na „potvrzení o obsahu CD“, jak jsme si čínský pojem pracovně přeložili. Ondra samozřejmě nic takového neměl, takže mu CD neodeslali. Pokud chcete totiž v Číně (zajímalo by mě, zda to platí i pro Číňany) odeslat poštou datový nosič, musíte si nejdřív od příslušného úřadu vyžádat ono „potvrzení o obsahu“, se kterým pak jdete na poštu, kde vám, je-li nosič politicky nezávadný, zásilku odešlou. Je jasné, že má-li úředník obsah skutečně zkontrolovat, musí vám do osobních materiálů na nosiči nevyhnutelně vlézt. Ptáte-li se, jak můžou vědět, co v balíčku je, pak vězte, že v Číně se dopisy a balíčky lepí až na poště, kde teprve dostanete patřičnou obálku. CD nám tedy dodnes leží na koleji na stole a bůh ví, kdy se k Cha Ming-ču dostane…