Následujících několik dní trávíme seznamováním se s městem a poletováním po místních pamětihodnostech, zejména klášterech, kde ve vykuřovadlech obětujeme vonné tyčinky za všechny naše známé a milované.

Kouřové oběti v taoistickém klášteře Pej-šan-s`

U svatyně vysoko nad městem

Jestli nás v Pekingu lidi okukovali, tak tady po nás doslova čumí. Především blonďatá Irča občas způsobuje dopravní zácpy. Když jsme na centrálním náměstí čekali na Tašiho vedle početné skupiny muzikantů hrajících na er-chu (tradiční smyčcový nástroj se dvěma strunami), stačilo abychom začali psát mailovou adresu na kousek papírku, a naprostá většina lidí, kteří dosud poslouchali muzikanty, se zvědavě přesunula k nám, utvořila okolo nás kroužek a bez rozpaků nám civěla přes rameno. Za chvíli jich bylo okolo padesáti a počet neustále narůstal. Nakonec jsme si museli prorazit cestu o pár metrů dál, abychom vůbec mohli dokončit, co jsme začali. Kroužek zvědavců se ale začal utvářet nanovo. Vysvobodil nás až Taši svým příchodem. Napadlo nás, že kdybychom se takto přesunuli čtyřikrát na přesné místo, mohli bychom vytvořit olympijské kruhy z lidských těl, protože zvědavci vždy na původním místě nějaký čas po našem přesunu zůstali, zatímco my už jsme lákali o kus dál další těla.

Hlouček zvědavců okolo nás

S Tašim, jeho otcem a sestrou jsme pak zašli na ohromný oběd. Nechtěli jsme dopustit další zaplétání do povinně recipročních vztahů, a tak jsme se jali platit. Ondra to však málem odnesl roztrženým tričkem, když ho Taši s tátou nevybíravě táhli ode dveří. Snažil se sice bránit, ale neměl šanci. Opět jsme tedy podlehli. Takovéto hádky jsou zde při placení evidentně běžnou záležitostí. V Číně je totiž věcí cti, pohostit hosta tak, aby měl všeho nadbytek a samozřejmostí je, za něj zaplatit. Zní to možná divně, ale smiřujeme se s tím jen velmi neradi. Z našeho pohledu je tu jídlo velmi levné, bohatý oběd pro pět lidí tu člověk pořídí za cca 100 Kč, ale pro místní je to přecejen investice. Dělat se s tím ale nedá vůbec nic. Snad se od nás nechají také pozvat, dokud jsme tady.

S Tašiho rodinou na obědě

Navštěvujeme také fungl nové muzeum tradiční tibetské medicíny, které sídlí v ohromné okázalé budově postavené v modernistickém tibetském stylu. Vevnitř toho však zas tolik zajímavého není, snad až na vzorky všech ingrediencí, které tibetská medicína po staletí používá a nejdelší thangky (malba buddhistických postav a motivů nejčastěji na hedvábí) na světě měřící 618 metrů. Zobrazuje v podstatě celou legendární i historicky doloženou historii Tibetu, astrologické a lékařské nákresy a diagramy a naprostou většinu nejdůležitějších postav tibetského buddhismu, včetně všech pančenlamů a dalajlamů. Chybí zde jen ukradený současný jedenáctý pančenlama Gendün Čhökji Ňima se svým čínským falešným soudruhem a samozřejmě zlobivý čtrnáctý dalajlama. Jsem zvědav, jak to Číňané vyřeší, až si najdou svého „pravého“ patnáctého a po čtrnáctém tam budou mít díru.

Muzeum tibetské medicíny...kdepak jsem ten design jen viděl

618 metrová thangka na křivolaké zdi