Ve vlaku nic nestalo, všechno örömy, a tak po více jak pětadvaceti hodinách jízdy vystupujeme v Si-ningu, kde na nás už čeká Cha Ming-ču, sestra našeho spolužáka Cha Ming-cunga (Tašiho). Jejich rodina monguorské národnosti žije ve vesnici několik hodin jízdy busem. Jsme do vesnice pozvaní, takže tam za pár dní pojedeme. Nejprve je ale na řadě Si-ning.

Výhled z guesthousu na Si-ning a blízké kopce

Po troše zmatků se dopravujeme do parádního, fungl nového hostelu a po chvíli odpočinku vyrážíme do nedaleké restaurace na večeři. Společnost nám dělá Tibeťanka Lhamo a vybírá za nás ingredience, neboť si dáváme chuo-kuo (hotpot). To vám postaví doprostřed stolu na hořák hrnec s polévkou, většinou velmi ostrou, kolem rozestaví misky se syrovými surovinami jako jsou houby, různá zelenina, těstovinové nudle, maso atd. a pak už si každý do vroucí polévky hází co chce. S velkou výhodou se nají ten, komu nečiní problém manipulace s hůlkami, neboť si s jejich pomocí musí uvařené suroviny opět vylovit. Hůře už jsou na tom zarytí vidličkáři a nožaři, jako jsme my. To si pak člověk začne vážit každého sousta, které do pusy v hůlkách dopraví. Dobrým zvykem je zde pokrývání stolu tenkým igelitem.Vědí proč.

Na večeři s Tibeťankou Lhamo